VOGE SR450X

Jedinej dvouválec, kterýho si dneska v týhle třídě koupíš

Jsem VOGE SR450X a mezi skútrama jsem tak trochu zjevení. Všechny ostatní stroje v mý třídě si totiž musí vystačit s jedním válcem. Já válím na dvou! Pod sedákem mám dvouválcovej KSL400 vo objemu 398 kubíků, chlazenej kapalinou, DOHC (Double OverHead Camshaft), osm ventilů. Že těch čísel chceš víc? Tak třeba: výkon 31 kW (to je 42 koní) a krouťák 42 Nm.

Co to znamená v praxi? Zmáčkni čudlík a poslouchej. Dva válce zní jinak než jeden – mají zvuk hlubší, plnější, spíš takový příjemný bublání. Sedíš na skútru, ale slyšíš motorku!

Rozjeď se a ten rozdíl ucítíš i pod sebou. Osm ventilů místo čtyř a kompresní poměr 11:1 jsou důvody, proč z těch samejch 398 kubíků vytáhnu 31 kW a 42 Nm. Když na mě sedneš, nemusíš mě dojit na max., abych se vůbec hnul. Krouťák mám vyladěnej dole a ve středních otáčkách, takže na semaforu vyrazím dřív, než ostatní vůbec zmerčí zelenou. A když se na okresce rozhodneš předjet šňůru aut, netaháš ze mě poslední zbytky sil. Přidáš a je hotovo.

Řadit se mnou nebudeš – mám klasickej variátor, takže levačka má veget. A vyvažovací hřídel krotí chvění přímo u zdroje, v motoru. Slezeš po dvou stech kilometrech, protáhneš se a zjistíš, že tě nic nebrní. Naklepávání lidskýho masa nechávám konkurenci.

Kdo mě staví? Loncin – fabrika, co dělá motory už přes třicet let a má jich za sebou víc než třicet milionů. Skoro dvacet let vyrábí střední a velký motory pro ty nejznámější značky. Tenhle dvouválec je jejich vlastní a naplno zúročuje ty mraky zkušeností.

Tři polohy pro tvý nohy

Žádná křeč, žádný ztuhlý kolena – nohy si na mně přendáš, kdykoli se ti zachce. Na výběr máš tyhle tři polohy.

Předsazená nakloněná podlaha je dobrá hlavně na upalování po dálnici. Natáhneš nohy dopředu, narovnáš záda a jedeš jak v křesle.

Hlavní stupačkovou plochu oceníš hlavně ve městě a na rozbitejch cestách. Nohy máš přímo pod sebou, ne natažený dopředu, takže když se před tebou něco vyvrbí, šlápneš na zem hned. Nemusíš nejdřív haksny tahat zpátky.

A pak je tu hliníková stojací stupačka. Na šotolině se prostě postavíš, těžiště jde nahoru a máš mě pod kontrolou jak na endurku. Gumový podložky se z ní dají sundat, takže se botama zakousneš přímo do ozubenýho kovu.

Tuhle střídačku oceníš nejen na dlouhejch štrekách. Vlastně na nohy během jízdy úplně zapomeneš – a to je přesně vono.

Chceš crossit over asfalt? No problem!

Nejsem skútr, kterej se lekne obrubníku. Světlou výšku mám 180 mm a navrch drátěný kola (vpředu sedmnáctku, vzadu čtrnáctku) obutý do hrubejch MAXXISů. Drátěný kola líp snesou rány z terénu – spíš se ohnou, než aby praskly. A hrubej dezén se zakousne do štěrku i do mokrý trávy.

Péra mi dodala japonská KYB. Vpředu převrácená vidlice s plně nastavitelným tlumením a zdvihem 122 mm, vzadu tlumič s vyrovnávací komorou, zdvih 123 mm, kde si nastavíš předpětí i kompresi. Přeložím to do lidštiny: můžeš si mě sladit na sebe, na spolujezdce i na to, jestli dneska jedeš po dálnici, nebo po lesní cestě.

Co brzdy? Vpředu mám kotouč 300 mm se čtyřpístkovým třmenem J.JUAN, vzadu 240 mm od NISSINu. A když se rozhodneš sjet z asfaltu, zadní ABS si vypneš v menu na displeji a kontrolu trakce čudlíkem přímo na řídítkách. Ať to zadní kolo může trochu prokluzovat, viď?

Kouzelnej koberec pod zadkem

Vývojáři pro mě vymysleli systém tlumení, kterýmu sami říkají Magic Carpet, tedy kouzelnej koberec. Gumový uložení motoru a rám mám naladěný tak, abych se vyhnul vlastním rezonancím. Otřesy tenhle zázrak tlumí o čtvrtinu líp než srovnatelný skútřiska. Nic tě nebrní, takže se po jízdě necítíš vyklepanej jak ratlík.

Sedák je šitej na dálky. Zadek na něm máš položenej na ploše přes 150 cm², takže se tlak rozloží a nesoustředí se do dvou bodů, co tě po hodině začnou pálit. Vzadu máš bederní opěrku – opřeš se o ni a najednou zjistíš, že těch dvě stě kiláků do cíle je vlastně úplná pohodinda.

A když přijde zima nebo vítr, zapneš si vyhřívání. Rukojeti mají tři stupně výhřevů, sedlo taky tři pro tebe a dva pro spolujezdce – každý s vlastním vypínačem. Plexi si nastavíš elektricky. A je jedno, jestli měříš metr šedesát nebo 200 cenťáků. Čudlíkem si najdeš svoji oblíbenou polohu a já si ji zapamatuju. Když mě vypneš, plégo sjede samo dolů, ať ti nepřekáží. Jak mě zas nastartuješ, vrátí se přesně tam, kdes ho měl.

Nálož techniky, za kterou se nemusí stydět ani velký motorky

Na zadku mám radar. Ten hlídá provoz za mnou a ozve se ti, když se k tobě řítí auto nebo když se chystáš do vedlejšího pruhu a někdo tam zrovna je. Pomocí full HD kamery natáčím vpředu i vzadu. Kdyby se něco semlelo, máš neprůstřelnej důkaz vo tom, že ty seš v tom nevinně.

Tlak v gumách ti hlídám průběžně a posílám info vo jeho stavu přes blutůčko rovnou na displej. O podfouklý gumě tak víš dřív, než ti začne dělat problémy.

Na řídítkách mi svítí sedmipalcovej barevnej TFT displej. Zrcadlí navigaci z mobilu a spáruje se s dvěma helmama najednou. Se spolujezdcem si tak můžete povídat celou cestu. Klíček nech v kapse – startuju čudlíkem a elektricky ti otevřu sedlo, schránku i nádrž.

Nádrž na celej den jízdy, úložnej prostor na dvě helmy a pořádný světla

U delšího cestování na dvou kolech jde kromě pohodlí a bezpečnosti o další tři věci: kolik toho ujedeš bez tankování, kam si dáš krámy a jestli v noci vidíš na cestu. Všechny tři mám ošéfovaný.

Do nádrže dostaneš 18 litrů. Na sto kilásků mi stačí 4,3 litru a na jedno natankování ujedu přes 400 km. Vyrazíš z Brna na oběd do Vídně, večer jsi zpátky doma a pumpu potřebuješ leda tak na wécko.

Pod sedákem mám 45 litrů prostoru, kam se pohodlně vejdou dvě integrální helmy. A je tam i světlo, takže se tam v noci nemusíš přehrabovat potmě. Vepředu mám schránky na obou stranách a odemykají se elektricky. V nich najdeš USB-A i USB-C, pod sedákem dvanáctivoltovou zásuvku se 120 W. S touhle výbavičkou nabiješ všechno, co si s sebou vezmeš.

Noční výpravy ti usnadní plný LEDkový osvětlení se svítivostí přes 60 000 cd a k tomu mlhovky, co svítí daleko dopředu. Až budeš v deset večer sjíždět serpentiny za mlžnýho oparu, fakticky to oceníš.

Objel jsem 8× kolem rovníku, než mě poslali do prodeje

Než mě pustili z fabriky, najezdil jsem přes 320 000 km testů – od polygonů po normální silnice. Jestli ti to číslo nic neříká: rovník měří 40 075 km. Objel jsem ho osmkrát – a to všechno ještě předtím, než jsem se poprvý objevil v showroomu.

Do testovacího programu šlo devatenáct strojů. Deset z nich dřeli do úmoru na zátěži a spolehlivosti, čtyři testovali při ladění vstřikování a ABS a posledních pět dostali do ruky zkušený motorkáři, ať řeknou, jak se jim se mnou jezdí. K tomu jsem prošel přes 525 samostatnejch testů jednotlivejch dílů – od únavovejch zkoušek rámu po vodotěsnost světel.

Jsem prostě prověřenej do posledního šroubku.